Dobře míněný filtr

Tento a podobné články asi nikoho nenadchnou přílišným optimizmem, zvláště ne tím zastydle pubertálním. Existuje spousta jiných článků, stránek a míst, kde vám budou mazat med kolem úst, uvádět kvanta pozitivních přínosů tréninku, a kde ačkoliv jste již skvělí, vám nabídnou možnost být skvělejšími.

Pokud takový doping potřebujete, obraťte se tam. Možná tam najdete dobré kamarády. Toto doporučení není myšleno nijak jízlivě. Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Je totiž lépe vás předem odradit, aby si všichni ušetřili nervy, síly, čas a hlavně základní podmínku pozemského života, peníze, čehož všeho se jistě nikomu dost nedostává.

Onen odrazující filtr vychází téměř z čtyřicetiletých zkušeností s tréninkem. Za tím filtrem podobným bráně Šaolinu však neočekávejte žádné tajemství nebo něco náramného. Jsou tam možná jen obyčejní lidé, kteří nechtějí být neobyčejnými, výjimečnými, skvělými apod., a kteří nikoho jiného takovým ani neučiním. Trpí běžnými životními starostmi, potížemi, neduhy, nedostatky a trablemi. Jsou nezajímaví, a neimponují jim hvězdy, modelky, silikonové orgány, profesionální kopáči do míče, primadony, celebrity, mistři světa, vítězové pohárů či nositelé vysokých stupňů a titulů.

Neimponuje jim rvačka o první místo na hromadě mrtvol poražených nepřátel, ani hlava vystrčená nad hladinu bahna, do kterého jsme zašlapali ostatní, abychom se sami v něm hned neutopili. Nový bourák anebo barák za humny je příliš neohromí.

Máme jásat nebo se rozčilovat nad dějem filmu promítaného na plátno kina, a zapomínat na potměšilého promítače, scénáristu a režiséra? Co na tom, že pro druhé je to „bomba“! Tím hlavním hrdinou ani padouchem ve filmu, nejsme my. Proč bychom měli ty herce napodobovat?

Většina občanů si myslí, že imitace mediálního života je tou pravou a správnou existencí. Všichni to tak dělají, tak je to určitě statisticky správné. Ačkoliv kriminalita, arogance, agresivita, sprostota, vandalizmus, neomalenost, drzost, krutost a jiné vlastnosti filmových hrdinů v naší krásné občanské, humanitní a demokratické společnosti uspokojivě trvale udržitelným růstem stoupají, většina takto zpracovaných diváků má strach se byť jen podívat za oponu tohoto vysílání. Krčí se tam jakýsi zmrzačený potrat člověka, plný strachu, obav, zášti, nenávisti, zloby, pomstychtivosti. Je nedostatečný a brání se agresivitou, záludností a posilováním své ubohosti. Je úskočný a využívá všech podrazů a vymožeností moderní vědy, vzdělání a techniky.

Že by toto bylo naše „já“? No, to snad ne. Aby si té ostudy nikdo nevšimnul, oblečeme jej a nalíčíme podle poslední módy filmových hrdinů, a pustíme jej mezi ostatní loutky na ulici. Možná se někam přihlásí, aby se naučil bojová umění, nebo si rovnou sežene pistoli, aby se mohl útočením bránit proti zlým lidem. Pokud se však v tělocvičně setká s roztahováním toho nevyvinutého zámotku lidského „já“, alespoň do kontur původně multifunkčního lidského těla, které de facto ukradl, je oheň na střeše.

Té podprahové bytosti stačí používat pouze jednu končetinu, naučené vzdělání, bojovou techniku a taktiku, a výtečné technické vynálezy nahrazující jeho nedostatečné morální, duševní a tělesné vlastnosti. Lidské tělo si nezaslouží. Však jej také plení jak může. Protože lidské tělo je přírodou, ničí také přírodu. Vyhovuje mu digitální obrazovka, mobil, beton, asfalt, kouř, jedy, umělé (pekelné) klima, nepohyblivost, lenost, vzrušení, parazitování, posluha a zneužívání druhých, chutná sousta pokrmů a informací atd. No řekněte, není skvělý?